Hungarian Rhapsody No. 2 in C-Sharp Minor, S. 244 - Hamburg Philharmonic State Orchestra & Richard Müller-Lampertz

Schoulené holky spí nahé U hrobu Tycha de Brahe Z kamene oživlá světice Pozvedá monstranci měsíce R: Taková zář je jen jedna Odtud až do nedohledna No a z něj daleko široko Proudem se rozlévá baroko Andělé odhalte tváře Pro slepé harmonikáře Které jsem čekal a nepropas Důverně známý je každý z vás R: Jste-li tak důverní známí Pojďte a zpívejte s námi My dole vy zase vysoko O tom jak mocné je baroko Sedlejme koně a vzhůru Zaplašme zlou denní můru Která nám sežrala století Zpěnění hřebci se rozletí R: V tuto noc lámání kostí Chytrácke malověrnosti Sražme tu bestii hluboko Tak jak to umí jen baroko Dnes je dnes, ale co zítra? Zbyde tu zázračná mitra? Komu dá svou hlavu do klína, Ryzáček svatého Martina? Rem: Zem která nemá své nebe Ztratila všechno i sebe Zarůstá pastvou jen pro oko Proč si tak vzdálené - v perutích oděné baroko? R: Zem která nemá své nebe Ztratila všechno i sebe Zarůstá pastvou jen pro oko Proč si tak vzdálené baroko? R: nanaana...

Už Už dávno nepoznám - čo znamená láska Už davno nevidím - tvoju tvár Preč sú dotyky - v srdci nám už nepraská Ten oheň žiarivý - čo nemá pár Objímam ťa rád - a za každú cenu Po tisíci krát - vždy štedro ocenenú Objímam ťa zas - a zas nám v kostiach praská Po stotisíci raz - volá sa to láska Už chvíľu nepoznám - samotu tu vernú Už chvíľu necítim - osamelý tieň Už chvíľu milujem - iné farby ako čiernu Už chvíľu počúvam - práve túto pieseň Objímam ťa rád - a za každú cenu Po tisíci krát - vždy štedro ocenenú Objímam ťa zas - a zas nám v kostiach praská Po stotisíci raz - volá sa to láska B: Ta daaada raananaaa... Už chvíľu s tebou cítim lásku Už chvíľu s tebou cítim mier Už chvíľu s tebou strácam lásku Už chvíľu s tebou, s tebou, s tebou... Objímam ťa rád - a za každú cenu Po tisíci krát - vždy štedro ocenenú Objímam ťa zas - a zas nám v kostiach praská Po stotisíci raz - volá sa to láska

Schoulené holky spí nahé U hrobu Tycha de Brahe. Z kamene oživlá světice Pozvedá monstranci měsíce. Taková zář je jen jedna, Odtud až do nedohledna... No a z něj daleko široko Proudem se rozlévá baroko. Andělé, odhalte tváře! Pro slepé harmonikáře, Které jsem čekal a nepropás', Důvěrně známý je každý z vás. Jste-li tak důvěrní známí, Pojďte a zpívejte s námi. My dole, vy zase vysoko. O tom, jak mocné je baroko. Sedlejme koně a vzhůru! Zaplašme zlou denní můru, Která nám sežrala století. Zpěnění hřebci se rozletí V tuto noc lámání kostí Chytrácké malověrnosti. Sražme tu bestii hluboko, Tak, jak to umí jen baroko. Dnes je dnes, ale co zítra? Zbyde tu zázračná mitra? Komu dá svou hlavu do klína Ryzáček Svatého Martina? Zem, která nemá své nebe, Ztratila všechno - i sebe. Zarůstá pastvou jen pro oko... Proč jsi tak vzdálené, V perutích oděné baroko? Zem, která nemá své nebe, Ztratila všechno - i sebe. Zarůstá pastvou jen pro oko... Proč jsi tak vzdálené baroko? Zem, která nemá své nebe, Ztratila všechno - i sebe. Zarůstá pastvou jen pro oko... Proč jsi tak vzdálené, baroko?